Astor
Přistála jsem na chalupě,sama a bez psa.Uvažovala jsem o hlídači,když si mi ozval Jeník,jestli bych nechtěla vlčáka Astora.Věděl co dělá,před dvěma lety mne opustil čtrnáctiletý německý ovčák Bak.Souhlasila jsem a začala se na Astora těšit.V době kdy už měli být na cestě na chalupu,mi volal Jeník,co má dělat,že Astor sežral jed na krysy.Zavelela jsem,k veterináři,okamžitě!Astor dostal nějaké injekce a přijela troska,nikoliv německého ovčáka,ale chodského psa.Zásah veterináře byl úspěšný,Astor ještě chvíli močil krev,ale za tři dny začal mít radost ze života a já také.Byly mu tři roky a do té doby byl uvázaný na řetězu,přesto nezanevřel na lidi a vítal je tak až se to mnohým nelíbilo.Až příliš si chtěl užívat svobody a tak se začal toulat.Na svých toulkách si našel i nevěstu a narodila se krásná štěńata,majitelé fenky moc nadšení nebyli.Byl to kámoš,vždy veselý,učenlivý,prostě takový psí sluníčko.Když jsem si přivezla zakladatelky čistokrevného kozího stáda,vyšla jsem na pastvu,mozku nemajíc,s Astorem.Ten však po vzoru svých předků,obíhal stádo,bez povelů,ale jelikož to byl psík hyperaktivní občas stádo rozehnal.Původnímu stádu to nevadilo,ale březí zakladatelky,nebyly zvyklé na psa a tak vzaly roha.Nebyla jsem daleko od infarktu,čtyři hnědé kozy byly v trapu.Po hrůzostrašné hodině hledání,se ozval telefon,kozy jsou ve vedlejší vesnici a dobří lidé ještě nevymřeli.Astor mi dělal společnost rok,až jednou odešel a už se nevrátil,marně jsem ho hledala po všech útulcích v okolí,obvolávala známé,ale po Astorovi se slehla zem.Dodnes nevím co se s ním stalo,pevně doufám,že nalezl štěstí jinde.Byl to pan PES.