Matýsek,první kozel na farmě
Uplně stejně, jako jsem chodila se psem na Petřín,vydala jsem se s kozou na námluvy do vesnice,pravda,pes byl cvičenej.Líze se kozel moc nelíbil,mě taky ne.Měl obrovské rohy,takové jsem ještě neviděla.Neustále dupal nohou,močil si střídavě na hlavu a nohy,nepůsobilo to na ní.Majitel kozla mi nabídl,abych si ho půjčila,ráda jsem nabídku přijala,představa,že půjdu ještě šestkrát mě nelákala.Druhý den jsem vyrazila pro ženicha.Vedla jsem Matrýska na řetěze,vážil metrák a rozpětí rohů bylo tak metr.Asi v půli cesty mě napadlo,co bych dělala,kdyby se rozhodl,že půjde jinam.A co by se stalo,kdyby si chtěl se mnou měřit síly,vyhrál by,o tom nebylo pochyb.Nic takového se nestalo,v klidu došel na chalupu.Ruce od řetězu smrděly tak strašně,že se to nedalo umýt.Chalupou se rozprostřel takový odér,že nebylo pochyb,kdo va stodole pobývá.Ostatním kozám se líbil,smrděl čím dál,tím víc.Vodit jsem ho musela sama,všichni odmítli se dotknout řetězu,na kterém byl přivázaný.Kozy se rozprskaly do dvou dnů,jen Líza stávkovala.Musela jsem přes den přivázat kozla blíž k chalupě,protože zednící pracující u souseda se zprvu domnívali, že někde poblíž chcípla kráva.Nic zlého netušíc,přivázala jsem ho k jabloni,jablíčka mu moc chutnala.Ráno nechtěl žrát a tvářil se velice nemocně,pak ulehl a odmítal vstát.S hrůzou v hlase jsem volala veterinářku.Hned přijedu,uklidnila mě.Minuty se staly hodinami,kozel už ležel na boku,v břiše ticho jako v kostele,zavíral oči.Chovala jsem na klíně jeho hlavu,tahala ho za smradlavý vous a prosila ,ať neumírá.Dorazila Olinka,vytáhla z tašky obrovské injekce a napíchala to do něj,ještě přípravek na podporu trávení a rozhýbání žaludků.Do večera se kozlovi ulevilo do té míry,že začal žrát.Kamen,který mi spadl ze srdce musel být slyšet daleko.Pak si dala říct i má milovaná Líza a Matýsek putoval domů.Do dnešního dne jsem tak smradlavého kozla nepotkala.